Akce

Nigérie 3 - místní doprava

Z JiříKomárek.net

Pro cestu do Nigérie je důležité nejen vědět kde a jak sehnat víza, jak se dostat do země, ale i jak se po ní pohybovat.

Letecká doprava

Letadlo nám může umožnit nejen dostat se do Nigérie, ale i pohybovat se po ní. Létání je časově výhodné zejména pro větší vzdálenosti (například Abuja - Lagos či Lagos - Kano), je však vhodné znát místní poměry na letištích. Prvním problémem bývají zpoždění. Díky tomu můžete zmeškat navazující let, který vám asi nikdo neproplatí. Z tohoto důvodu místní nedoporučují používat letiště v Jos pro lety do Lagos, naopak jsem nezaznamenal problém u linky Abuja - Lagos.

Dalším problémem je bezpečnost. Na vnitrostátních linkách operují i letadla, která by například v Evropě neprošla bezpečnostními prověrkami. Nejednou takové letadlo "přistálo" ihned po startu v nejbližším slumu.

Otázkou je také etičnost takového létání. Přeci jenom létání je palivově daleko náročnější než jiné způsoby dopravy (i když rychlost a komfort je někde jinde), což zatěžuje nejen naši matku přírodu, ale v kontextu Nigérie, která je dlouhodobě sužována vojenskými problémy spojenými s těžbou ropy, nabývá dalšího rozměru.

Taxi

Ano, nebojte, stále píšu o každodenní dopravě pro běžné lidi. Existují tu dva druhy taxíků - ty oficiální, které snadno rozeznáte od ostatních automobilů podle typicky zeleného zbarvení se žlutým podélným pruhem uprostřed, a běžná auta, která vám vykonají stejnou službu. Zmínil jsem cenu: v obou případech je stejná, za cestu z centra Jos na okraj zaplatíte kolem 70 Naira, což činí v přepočtu asi 8,50Kč. Podle ceny očekávejte i pohodlí: do běžného auta se vleze minimálně šest zákazníků a řidič. Vepředu na sedadle smrti sedí vždy dva lidé, vzadu se vlezou minimálně čtyři. Odjíždí-li taxi ze stanoviště, čeká se až se automobil naplní. A někdy i přeplní, můžete totiž mít "štěstí" a potkat šestici řádně "udělaných" afrických žen. Že máte dobrý den a chytili jste pro tentokráte luxusní automobil poznáte jednoduše tak, že řidič startuje klíči a ne křížením drátů či šroubovákem. Ve vybavení takovéhoto taxi tedy nehledejte lékárničku, pásy, airbagy či jiné "zbytečnosti". Pořád je to ale lepší než některá z aut která vám zastaví po mávnutí - ta často nemají ani kliku či chybí celá skla. To může být výhodou, neboť tak máte jistotu, že se nedostanete do situace, kdy by zůstalo zavřené okénko. Při cestách po Nigérii a i po jiných rozvojových zemích je totiž nutné mít neustále otevřeno okno a nechat cirkulovat vzduch, neboť tím se vyhnete riziku nákazy u nás již téměř vymýcených nemocí jako je kupříkladu tuberkulóza.

Krom běžných automobilů můžete ve městech potkat ještě zastřešené tříkolky, které plní vždy funkci taxíků či dodávková auta, která jezdí de-facto pokaždé tu samou trasu. Cena a pohodlí v nich je podobné tomu v automobilech, tudíž není třeba při výběru dopravního prostředku nikterak přemýšlet a je lepší mávnout na první který jede okolo. Motocykly byly v Jos zakázány v červnu 2012, kdy začala další z krizí, neboť byly prý často zneužívány atentátníky k rychlému přesunu po městě. Dnes potkáte na motocyklech pouze příslušníka policie či armády.

Co se týká toho nástupu do dopravního prostředku: jste-li někde ve městě, stačí si stoupnout k nejbližší alespoň trochu frekventované silnici a čekat. Automobil, který je ochoten zastavit poznáte nejčastěji tak, že bude troubit a řidič bude mít levou ruku z okna zdvyženou nahoru. Takové gesto je bráno jako nabídka ke svezení. Budete-li ale mávat na kterékoliv auto které pojede kolem, nakonec vám nějaké stejně zastaví. Nebojte se, jste-li na některé z hlavních silnic a jedete-li na některou z obvyklých destinací, více než pět minut čekat nejspíš nebudete. Někteří řidiči jen přibrzdí (například jsou-li k tomu donuceni pomalým autem před nimi) a vykřiknou na vás kam jedete. Vy na něj křiknete svoji destinaci a on již kývne či zakroutí hlavou. Další možností jak urychlit domluvu je že ukážete směr kterým chcete jet. To je vhodné zejména stojíte-li před křižovatkou, která dělí silnici na dva významné směry. Jedete-li ve skupince lidí, můžete také prsty naznačit kolik z vás chce nastoupit. Je-li vás ale víc než je obvyklé, obvykle je dobré se domluvit po zastavení. Taková jízda ve dvanácti lidech je pak opravdových zážitkem :-)

Někdy, hlavně v hlavním městě Abuja, je vhodné se ptát na cenu. Jste-li totiž běloch, někteří lidé vás budou chtít "natáhnout". V tom případě nezbývá než smlouvat jako ostatně všude jinde. V Jos jsem ale tento problém nikdy nezaznamenal, vždy jsem jezdil za stejnou cenu jako místní. Platí se až na konci cesty, kdy vystupujete. Je dobré mít s sebou vždy nějaké menší bankovky, neboť s těmi bývá nejčastěji problém.

Orientace po městě se řídí podle významných míst. Těmi jsou nejčastěji velké křižovatky, u kterých se koncentruje život a které jsou dostatečně známé.

Trochu jiné je to u meziměstské dopravy: i tady je možné čekat na auto jedoucí do druhého města, ale chcete-li mít jistotu že dojedete, je lepší se vydat buďto autobusem nebo za registrovaným přepravcem. Pod pojmem registrovaný přepravce si opět nepředstavujte nic co se blíží Evropě. Funguje to tak, že zajdete do tzv. "car park", což je místo, kde se tito přepravci shromažďují, které je hlídáno a kde platí jisté podmínky pro přepravu. Těchto car parků je povíce, jednotlivý přepravci mezi sebou konkurují. Po příchodu na toto místo dojdete k automobilu (tentokráte většinou coupé se třemi řadami na sezení. Tady se asi vždy čeká na naplnění cestujícími), který má na střeše jméno města, do kterého hodláte vyrazit, zaplatíte požadovanou částku (Jos - Abuja 1450 Naira = 185Kč), napíšete své jméno, dáte číslo telefonu svého dědice a podepíšete se. Proč jste zadávali telefonní číslo dědice pochopíte zanedlouho po výjezdu. Budete-li během cesty bavit své spolucestující, můžete jim vykládat pohádku o bezpečnosti na silnicích a o tom, jak to chodí v Evropě. Zaručeně budete za šaška roku. Že neexistují airbagy, pásy či autolékárničky už budete vědět, ovšem nebudete chápat proč takové základní věci ve výbavě chybí. Cestou totiž zaručeně potkáte pár (desítek) automobilů v příkopě, na střeše či v jiné zajímavé poloze. A nebude se jednat o nějaké staré bouračky. Pak také možná pochopíte proč se vám před cestou do auta nacpal místní pastor a modlil se za bezpečnou cestu. I když, samozřejmě, zadarmo to nedělal, že... ;-)

Co se týká policie, ta řeší zcela jiné problémy než nějaké drobnosti jako je technický stav či požití alkoholu. Pokud zrovna neberou úplatky či nemlátí k smrti řidiče kteří odmítnou zaplatit nelegální výpalné za průjezd přes checkpoint, tak hledají zbraně a výbušniny. Na druhou stranu, jedete-li v noci jako běloch v běžném autě spolu s místními, jste často tázání jste-li v pořádku: únosy tu nejsou ničím neobvyklým a policie se v tomto případě snaží podezřelé pohyby osob kontrolovat a případným obětem pomoci.

Vlak

Prý v Nigérii existují, ovšem ve městě Jos byla zrušena vlaková doprava během krize v roce 2001 a od té doby se stále mluví o jejím obnovení, ovšem od slov je k činům daleko, obzvláště v zemi jako je Nigérie. Jedinou památkou na tuto slavnou dobu, kterou budete během cestování schopni pochytit, jsou železniční přejezdy na silnicích. Před nimi je totiž vždy vybudované "esíčko", kde je nutno zpomalit až téměř na nulu a takovéto zpomalení je výborným místem pro místní prodejce, kteří běží vedle automobilu a s pokřikem "Cabbage, Cabbage, Cabbage", "Carrot, Carrot, Carrot" či "Massa, Massa, Massa", podle toho kterou z komodit se zrovna snaží prodat, vám ji budou dávat doslova až pod nos, tedy prostrčí ruku okénkem do automobilu.

Jiné možnosti

Existují i alternativy, ovšem ty nejsou až tak rozšířené. Na jízdních kolech potkáte pouze pár studentů. Pěšky se moc lidem také nechce. Šanci spatřit bruslaře, který se na křižovatce rozjel a chytnul náhodného auta, jsem měl pouze jednou.