Akce

Nigérie 2 - cesta

Z JiříKomárek.net

Způsobů jak se dostat do Nigérie existuje bezpočet, zřejmě nejsnazší možností je však užití letadla.

Výběr letecké společnosti záleží na osobních preferencích a finančních možnostech. Platí tu samozřejmě pravidlo, že čím dříve letenku nakoupíte, tím bude levnější. Já osobně nakupoval letenku přes edreams.com a jako leteckou společnost jsem (kvůli ceně) zvolil Brussels Airlines, pro které zajištovala přepravu Lufthansa. Výhodou tohoto přepravce bylo i to, že pro cesty do Subsaharské Afriky dovoloval s sebou dvě zavazadla po 23 kg plus jedno příruční zavazadlo. Jeden problém se však vyskytl již krátce po nákupu, když mi z edreams sdělili, že má letenka byla zamítnuta leteckou společností a já mám možnost si buďto připlatit (cena stoupla z cca. 1000€ na 1700€, což pro mne bylo nepřijatelné) nebo zvolit jiný let. Vybral jsem si tedy de-facto ten samý let, kde byla cena dokonce o pár Euro nižší. Po dvou telefonátech a přeobjednání přes webový formulář mi byla již zaplacená částka převedena na nový let (s tím, že rozdíl mi nebyl kvůli ceně bankovních poplatků vyplacen, ale jednalo se jen o cca. 7€).

Jelikož jsem předpokládal že veškerá další zařizování (očkování, víza) budou probíhat bez problémů, rozhodl jsem se zakoupit pouze letenku a vynechat pojištění pro případ zrušení letu. Jelikož se však při zařizování víz objevili problémy a hrozilo zmeškání letu, doporučil bych si za pojištění pro případ zrušení letu připlatit (tedy v případě, že zařizujete víza na poslední chvíli jako já).

Samotnou cestu jsem de-facto započal na pražském hlavním nádraží, ze kterého jsem se potřeboval přepravit na letiště Ruzyně. K cestě jsem využil autobusu, který jezdí během dne v půlhodinových intervalech. Jízdenku jsem si zakoupil již u přepážky na nádraží, neboť to vyšlo o 20Kč levněji. Poté jsem vystoupal do druhého patra budovy a po východu ven k magistrále jsem si našel své stanoviště. Autobus byl v neděli v podvečer téměř prázdný a cesta trvala cca. půl hodiny. Po příchodu na letiště jsem měl před sebou celou noc, bohužel, lavičky na letišti nejsou vhodné k spánku, neboť jsou jednotlivá sedadla od sebe oddělena držáky a i těch pár míst bez držáků není vůbec pohodlných. Na letišti byla též možnost nechat si zabalit zavazadla do smršťovací fólie, která byla hojně využívána jako ochrana před poškozením a hlavně před vykradením. Cena takového zabalení byla ale kolem 100Kč, proto je vhodné si zabalit zavazadlo ještě před odjezdem na letiště.

Samotné odbavování začalo v 4 hodiny ráno, kdy jsem přišel k automatu, přiložil k němu pas, poté odešel k přepážce, kde jsem odevzdal zavazadla s tím, že byla již odbavena přímo do Abuja, tudíž jsem se o ně nemusel při přestupu starat a vydal se k prohlídce. Laptop jsem při průchodu rámem musel vyndat, zbytek věcí mohl zůstat v batohu, který šel samostatnou kontrolou. Jedinou věcí, která v batohu vzbudila podezření, byla skleněná soška, kterou jsem pouze vyndal, ukázal a mohl pokračovat dále. Nástup do letadla začal po 5:30, krátce nato se letadlo vzneslo a bez potíží mne doneslo na letiště ve Frankfurt am Main, kde jsem přesedal na přímou linku směrem Abuja. Tady jsem již nemusel procházet žádnou bezpečnostní kontrolou, pouze jsem se musel včas dostavit k (přeplněnému) autobusu, který mne dovezl až k našemu letadlu. Při nástupu jsem se zeptal zda-li je možno pořizovat během letu snímky a bylo mi odpovězeno kladně s tím, že pouze a jen fotky z okna, nikoliv interiéru.

Samotná cesta probíhala opět bez problémů, cestou bylo servírováno jídlo a pití, dokonce, i když jsem se dopředu nezaregistroval jako vegetarián, byl mi doručen vegetariánský oběd.

Po přistání na letišti v Abuja jsem chvíli stál ve frontě, než na mne přišla řada u imigračního úředníka. Tomu jsem musel odpovědět na pár otázek, vyplnit formulář, než mi bylo dáno razítko na vízum. Z nějakého důvodu mu však moje informace "nestačily", tudíž mi bylo vízum uděleno pouze na měsíc, přestože jsem měl vízum na tři měsíce. Než uběhne měsíc, je tedy nutné si nechat vízum obnovit. Následně jsem ovšem zjistil, že tomuto problému jsem nečelil sám, ale setkali se s ním téměř všichni lidé, se kterými jsem se o tom později bavil.

Po vyplnění dalších několika dalších formulářů a krátkém hledání mého zavazadla jsem konečně vstoupil na půdu Nigérie. Před budovou letiště, které rozlohou rozhodně neodpovídalo evropským standartům mezinárodního letiště, čekalo pár lidí s cedulkami a spousta taxikářů. Já měl odvoz již předem zajištěn, proto jsem všechny nabídky odmítal. Poté, co jsme se potkali s osobou, která mne přišla vyzvednout (a pár dalších hodinách čekání, neboť ta samá osoba ještě musela vyzvednou zavazadlo jinému člověku, který přiletěl pár dní přede mnou, ovšem nikoliv jeho zavazadlo), jsme se vydali směr Jos. Vzdálenost Abuja - Jos, která je něco přes 200 km, trvala autem pár hodin. Během cesty jsme potkali spoustu vojáků na checkpointech, kteří ve mne zpočátku vzbuzovali nejistotu, ovšem po nějakých 10 - 20 checkpointech (z celkem cca 80 - 100. Jejich hustota se zvyšovala jak jsme se blížili k cíli) a poté, co jsem viděl mé spolucestující vtipkovat s policisty či vojáky (rozdíl byl pouze v uniformě, výbava byla povětšinou stejná - AK-47 aka. Kalašnikov), opadly veškeré pochybnosti. Pas jsem musel ke kontrole přikládal pouze jednou, jinak se na mne vždy podívali a občas se zeptali odkud, kam a proč jedem a pokračovalo se v cestě. Sem tam si někteří chtěli i potřást rukou. Cesta tedy proběhla bez potíží i přesto, že jsem byl zpočátku vyděšen technickým stavem vozidla (a to to naše ještě patřilo k těm lepším, jak jsem později zjistil, ovšem bezpečnostní pásy postrádalo), absencí osvětlení u některých vozidel (obzvláště mne "děsily" nákladní automobily bez zadních světel) a stavem silnic v kombinaci s rychlostí, jakou jsme jeli. Kolem půlnoci jsem se tedy konečně mohl ubytovat ve svém novém domově v Jos.

Další cesty po městě jsem již absolvoval místní dopravou, která je teprve skutečným zážitkem.